K tomu se váže celý srdceryvný příběh mých zásluh. Jak víte (nebo po tom, co si skladbu pustíte vědět budete), tak skladba začíná v pianu (myšleno "potichu"). Nejde si hned představovat jak stojíte na pódiu a v ruce držíte trofej (ve skutečnosti nevím, jak taková cena vypadá... třeba dostanete jenom zarámovaný "diplom"). Proto první, co se odehrává v mých představách je jakýsi filmový sestřih mých zásluh, kde jsem vykreslena jako moderní Matka Tereza. Po mnohých strastech a nebezpečenstvích následuje scéna, kdy v jakési školce v Africe obdržím do rukou dopis s mou nominací... následuje dramatický pohled do dáli... krátká rozmrzelost, že musím opustit tak ušlechtilou a důležitou práci pro nesmyslné ocenění od lidí, kteří se nikdy nesetkali se skutečnými problémy.... a pak už sedím v obrovském sále podobném Carnegie Hall a slyším své jméno. Po místnosti se rozléhá mohutné tleskání a já s rozklepanými koleny stoupám po schůdkách a kráčím přímo k pultíku. Po vyřknutí 3 velmi srdceryvných vět, po kterých nezůstane ani jedno oko suché se lehce ukláním (občas, když mám rozvernou náladu, si představím, jak se čelem klepnu o pultík a v sále naopak zazní upřímný a soucitný smích)... a nakonec se vztyčenou hlavou a očima brouzdajícíma po osazenstvu, které ze samé úcty náhle povstává a tleská vestoje, kráčím zpět po schůdkách na své místo...
- Maurice Ravel: Bolero
Když si chci od plic zapět...
Toto se samozřejmě nikdy neodehrává na veřejnosti. Většinou se zašiju v pokoji a v ruce držím hřeben místo mikrofonu... často pro jistotu ještě zatáhnu závěsy, aby nikdo neviděl mé grimasy operní pěvkyně....i když mám pokoj v 1. patře :)
- 4tet - Jean DÁrc
Když se chci ponořit do krásné melodie
Tahle píseň mě doprovází už od dětství, kdy jsem se sluchátky na uších (které byly v tu dobu ještě větší než moje hlava) sedávala v obývacím pokoji u gramofonu, v ruce obal od vinylové desky a oči zamilovaně upřené na kudrnatého blonďáka Garfunkela....
- Simon & Garfunkel: Scarborough Fair
Když jdu do lesa...
Tentokrát se jedná o celé album... Pro procházky v přírodě opravdu neznám nic lepšího, než hudbu od Rachel Portman.
- Rachel Portman (Soundtrack): Emma
Když se chci cítit jako dítě.
... obvykle k tomu žádnou hudbu nepotřebuju, ale je to tak snazší :)
- Mary Poppins: An Original Walt Disney Records Soundtrack. Robert B. Sherman - The Perfect Nanny
Když chci cítit rytmus :)
Tohle je velmi nebezpečné pouštět si do sluchátek v autobuse.... protože teprve nepřehlédnutelné pohledy spolucestujících vás upozorní na to, že výrazně cukáte rameny do rytmu a bušíte nohou do podlahy. Nejhorší varianta je, když se zaposloucháte se zavřenýma očima. Před přezpíváním refrénu všem cestujícím už vás nic nezachrání...
- Kiss: New York Groove
To by zatím stačilo :) Zatím...
Žádné komentáře:
Okomentovat