Ale díky tomu, že žiju v 21. století, si i v mém věku můžu připadat (a taky často připadám) sama jako děcko :)
Hlavně je to díky tomu, že...
- absolutně vůbec nesleduju, co se děje ve světě :) Vím, že je to nezodpovědné a mělo by mě trápit co se chystá na Zemi pro život mé generace, ale nemůžu si pomoct... kdykoliv se snažím sledovat televizní zprávy nebo noviny, většinou mě to znechutí po prvních třech zprávách. Buďto člověk čte o hádkách politiků (to mě dokáže vytočit do ruda), nebo ho vyděsí zprávy o tom, jak si ruinujeme svou vlastní planetu. Prostě na to nemám náturu... tímhle se zabývat :)
- Pořád vlastně ještě pořádně nevím, co chci v životě dělat :) Moje sny o budoucnosti se většinou točí kolem srubu v horách někde v národním parku v Kanadě, kde denně chodím na dlouhé túry s puškou v jedné ruce (na obranu proti medvědům) a s foťákem v druhé ruce...
- hodně často mívám nekontrolovatelné záchvaty smíchu jen tak sama od sebe... protože si vzpomenu na vtipnou scénku třeba z Červeného trpaslíka, Cimrmana, nebo jiného seriálu či filmu... atd. :) - a to považuju za výhodu... :)
- hodně snadno se dokážu pro něco nadchnout a stejně rychle mě to může zase přejít :) (to se serióznímu a vážnému člověku dospělému nestane :))
- nebaví mě hovory o vaření nebo domácím úklidu
- kolegové z práce rozhodně nejsou lidé, které vídám nejčastěji
- málokdy jdu spát před půlnocí (nebo lépe řečeno před půl druhou...)
- když jsem v 16ti letech říkala, že nechci děti, všichni mi říkali, že to teprve přijde... HA! NEPŘIŠLO!
- absolutně nevím kolik stojí kilo polohrubý nebo role toaletního papíru
Ale na druhou stranu... za žádnou cenu se nechci řadit mezi dnešní teenagery... To je cháska, to svět neviděl! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat